Milí přátelé, farníci od svatého Prokopa.
S nepředstíraným dojetím jsem od vás přijal nečekané dary k narozeninám.
Udělali jste mi velikou radost a vůbec nevím, zda vám to aspoň trochu budu moci tou varhanní muzikou splatit.
Jak jsem říkal v bazilice: je mi mezi vámi moc dobře, s touto farností jsem spjatý už od útlého dětského věku,
této farnosti mnoho dlužím, protože mi toho tolik dala. A ta farnost jste vy. Jeden a každý.
Mnohé z vás ani osobně neznám.
Když přicházíte, já jsem už u varhan, než slezu dolů, už jste na cestě domů.
Pokud vás někoho potkám a nepozdravím, vězte, že to není pýchou, ale prostě proto, že vás neznám nebo nepoznám.
Třeba jako tu paní, která mi dnes dala skvělé palačinky.
Ještě jednou za vše děkuji a pokud dobrý Hospodin dá, budu rád hrát k jeho cti a slávě a pro vaši radost i v dalších dnech, měsících a třeba i létech.
Upřímně váš vděčný
Marek Buš
